TAMRON 28-75MM PRO SONY FE – jaký je?
Předtím, než si začnete pročítat mou samozvanou recenzi, chci jen říct, že nejsem žádný technický odborník, který má možnost porovnat 10 odlišných objektivů a říct do sekundy, který je nejlepší, v čem a kde. Objektiv vlastním zhruba měsíc, používám ho na Sony A7, kterou jsem pořizovala v prosinci 2017 (ano, já husa jsem nečekala na A7 iii a cenový drop). Krom Tamrona vlastním klasickou Sony 50 mm f1.8 FE a starší objektiv – Carl Zeiss Jena DDR 50 mm f1.8. Tamron přišel do mé malinké foto rodinky jako nástupce Sony FE 28-70mm f/3,5-5,6 OSS, který putoval k nové majitelce, která si jej jen a jen pochvaluje, a za to jsem moc ráda.
Proč jsem šla právě do něj? Mezi Tamronem a Sony hrála hlavní roli clona. Tamron nemá optickou stabilizaci jako Sony, ale je schopný udržet f na 2.8 a bokeh se zoomováním zlepšuje a zvýrazňuje. Pro člověka, který fotí primárně lidi, akce a koncerty to bylo jasné zlepšení. Druhým faktorem byla také cena a různorodost. Chtěla jsem něco širokého a poohlížela se po 28 mm f2 od Sony. Také jsem ale potřebovala něco delšího, protože fotit vše na 50ku se prostě stoprocentně nedá. Tamron spojil moje požadavky v jednom těle, aniž bych se na dalších pár měsíců šíleně zadlužila. Aktuálně je dostupný za zhruba 22 000 korun a věřím, že jej konečně najdete i na Skladech online shopů.
Jak se mi s ním žije? Řeknu to takto, není to lehká hračka. Když jste zvyklí mít na krku Sony A7 s 50 mm objektivem, jste v podstatě zvyklí na nějaký ten těžký náhrdelník, v porovnání s tím, když si na krk dáte Sony s Tamronem. Když ale opomenete bolesti krku a ramenou, víte, že jde opravdu o kvalitu. Držet ten objektiv v ruce, to je něco krásného, vážně.
V podstatě je mi docela líto, že mám teď na poličce tu padesátku absolutně nedotčenou. Ani nepamatuji, kdy jsem ji vytáhla naposled. Věřím, že se teď zase rozhýbe, až v pátek začnu foto-klubovou sezónu 2018 (Paulie Garand // Melodka Brno), ale poslední měsíc zůstala bez povšimnutí. Ale kecám, možná ho rozhýbu ještě dnes, ať tady máte nějakou fotečku samotného objektivu!
Celou svatbu Evičky a Vojtěcha jsem nafotila právě na tamrona, který mě rozhodně nenechal ve štychu a konečně mi otevřel více možností – detaily a snímky z větší (diskrétní) vzdálenosti. Pozadí rozmazává i s f2.8 dokonale, až se tomu těžko věří. A pustí vás až na 20 cm k objektu. V podstatě máte pocit, že máte v ruce nějaký ten macro objektiv. Pokrývá tedy jak pole dokumentární, tak portrétní. Krom svatby jsem na něj fotila pár portrétů, CD booklet pro Evžena Hofmanna, Válečné bitevní ukázky v Hošticích a v podstatě všechno možné, co je třeba. Nejčastěji využívám ohnisko 28 mm, 50 mm a 75 mm.
A teď vážně, to je na něm vše tak super? No, jo i ne. Za ten měsíc jsem narazila i na nějaké zápory. Ke kladům ještě musím přihodit opravdu perfektní ostrost snímků, vážně když dobře zaostříte, tak to bude sakra ostré. Ale musím být objektivní a zmínit i nějaké ty mínusy. Je jasné, že objektiv na pomalejší Sony A7 neudělá nějaké divy, věřím, že na novějších modelech bude AF rychlejší, ale v tomto případě žádné bleskové cvaky v horších podmínkách nečekejte. A ten největší problém – AF na něm už moc obecně nevěřím a snažím se vše možné fotit na MF. Ve foťáku mám nastavené středové-pohyblivé ostření. Během focení si myslím, že je fotka ostrá, ale jakmile je otevřu na notebooku, zjistím, že je zaostřeno cokoliv, co jen lehce přesahuje obličej, který byl původně plánovaný. To znamená, že pokud máte možnost a fotíte portréty, radši modela trooošku zdržte, než si zaostříte přesně na to, co je třeba, ale budete mít opravdu jistotu, že nemusíte fotky házet do koše.
A co z toho vlastně vyplývá? Pokud potřebujete něco univerzálního, tohle je jasná volba, když chcete ušetřit zhruba 20 000 korun a nepotřebujete konkrétně značku Sony. Objektivu dávám hodnocení 7,5/10. Body strhávám v podstatě jen za AF, jinak jde o perfektní mašinku a kdykoliv vám o něm popovídám něco navíc.